foto: AI/ASTROCENTRUM

Víte, proč ráno vstáváte? Víte, kam chcete, aby váš život směřoval? Nebo spíše reagujete na to, co přichází, řešíte každodenní povinnosti a doufáte, že vás život nějak dovede tam, kde vám bude dobře?

Mnoho lidí přesně ví, co musí udělat dnes, tento týden nebo tento měsíc. Mnohem méně lidí však dokáže odpovědět na otázku:

Kam vlastně směřuji?

Máme diáře plné úkolů, ale často nemáme plán vlastního života.

A právě jasný směr může být jedním z nejdůležitějších rozdílů mezi životem, který vědomě vytváříme, a životem, do kterého jsme postupně sklouzli.

Kdo má své „proč“, dokáže zvládnout téměř jakékoli „jak“

Psychiatr Viktor Frankl prožil během druhé světové války koncentrační tábory a později své zkušenosti popsal v knize A přesto říci životu ano. V extrémních podmínkách si všiml něčeho zásadního. Lidé potřebují důvod, proč pokračovat. Někoho držela při životě představa člověka, ke kterému se chtěl vrátit. Jiného práce, kterou chtěl dokončit. Dalšího vědomí, že jeho život ještě má nějaký úkol. Frankl později rozvinul psychoterapeutický směr založený právě na lidské potřebě smyslu.

Často je s jeho myšlením spojován slavný výrok Friedricha Nietzscheho:

„Kdo má proč žít, snese téměř každé jak.“

Nemusíme procházet extrémní životní situací, aby tato myšlenka platila i pro nás. Když člověk ví, proč něco dělá, mnohem snadněji zvládá překážky, odmítnutí, únavu, nejistotu i období, kdy výsledky nepřicházejí tak rychle, jak očekával.

Bez směru začnou o vašem životě rozhodovat okolnosti

Představte si loď bez kormidla. Může mít skvělý motor. Může mít dostatek paliva. Může mít zkušenou posádku. Ale pokud neví, kam pluje, její schopnosti jí příliš nepomohou.

Podobné je to s člověkem. Můžete být inteligentní, pracovití, talentovaní a schopní. Pokud ale nemáte vlastní směr, velmi snadno začnete žít podle toho, co od vás očekávají druzí.

Vyberete si školu, protože se to zdá rozumné.

Zůstanete v práci, protože poskytuje jistotu.

Pokračujete ve vztahu, protože jste do něj už investovali mnoho let.

Přijímáte další a další povinnosti, protože nechcete nikoho zklamat.

A jednoho dne se můžete rozhlédnout kolem sebe a položit si nepříjemnou otázku:

Je tohle opravdu život, který jsem si vybral/a?

Nebo je to život, do kterého jsem postupně sklouzl/a?

Úspěch nezačíná seznamem úkolů

Napoleon Hill ve své slavné knize Myšlením k bohatství zdůrazňoval význam jasně definovaného hlavního cíle. Nešlo mu pouze o peníze. Zajímal se o společný jmenovatel lidí, kteří dokázali vytvořit něco významného. Jedním z principů, ke kterým se opakovaně vracel, byla určitost záměru.

Vědět, co chcete. A potom podle toho uspořádat své rozhodování. To je důležité i dnes. Můžete používat nejlepší plánovací systém, vstávat v pět ráno, mít dokonale organizovaný kalendář a každý večer si odškrtat dvacet úkolů. Ale pokud všechny tyto úkoly vedou špatným směrem, pouze se velmi efektivně vzdalujete sami sobě.

Produktivita není totéž co smysluplný život.

Nejdříve potřebujete vědět, kam jdete. Teprve potom má smysl řešit, jak se tam dostanete.

Co je vaše životní poslání?

Slovo „poslání“ může znít příliš vznešeně. Nemusíte zachránit svět, založit nadaci ani vytvořit něco, co po vás zůstane dalších sto let.

Vaším posláním může být něco mnohem osobnějšího.

Vychovat děti.

Vybudovat firmu.

Tvořit.

Učit.

Pomáhat lidem.

Léčit.

Předávat zkušenosti.

Vytvořit bezpečný domov.

Dosáhnout finanční nezávislosti.

Poznávat svět.

Přinášet krásu.

Napsat knihu.

Vybudovat něco, co vás přežije.

A vaše poslání se může v průběhu života také proměňovat.

To, co bylo důležité ve třiceti, nemusí být hlavním tématem v padesáti nebo šedesáti. Někdy dokonce musíme připustit, že jsme určitý životní úkol již splnili a nastal čas položit si otázku: Co teď?

Možná své poslání nemusíte najít. Možná si ho musíte zvolit.

Často čekáme na velké osvícení. Na okamžik, kdy najednou pochopíme: Ano, právě kvůli tomuhle jsem se narodil/a. Jenže takový okamžik nemusí nikdy přijít.

Životní směr se často neobjeví jako zjevení. Vytváří se postupně z toho, čemu věnujeme pozornost, co považujeme za důležité a čemu se rozhodneme zasvětit část svého života.

Místo otázky:

„Jaké je moje životní poslání?“

proto někdy pomůže položit si jinou:

„Čemu chci dát následující roky svého života?“

To už je otázka, na kterou můžeme začít hledat konkrétní odpověď.

Podívejte se na svůj život z odstupu

Zkuste si představit, že uplynul jeden rok. Co by se během něj muselo stát, abyste si mohli říct: Tohle byl jeden z nejdůležitějších roků mého života?

Co jste změnili?

Co jste konečně začali?

Co jste naopak přestali dělat?

S kým trávíte čas?

Jak vypadá vaše práce?

Jak vypadá vaše zdraví?

Jak zacházíte s penězi?

Jak vypadá váš každodenní život?

A především:

Kým jste se během tohoto roku stali?

Neomezujte se pouze na to, co se vám dnes zdá realistické. Nejprve si dovolte určit směr. Praktickou cestu můžete hledat potom.

Položte si sedm důležitých otázek

Najděte si chvíli, kdy vás nebude nikdo rušit, vezměte si papír a napište si odpovědi:

Co je pro mě v této fázi života skutečně důležité?

Co bych chtěl/a vytvořit, změnit nebo dokončit?

Co bych dělal/a, kdybych se tolik nebál/a neúspěchu nebo názoru druhých?

Které činnosti mi dávají pocit, že můj čas má smysl?

Co už ve svém životě nechci dál tolerovat?

Čeho bych nejvíce litoval/a, kdybych to nikdy nezkusil/a?

Jaké jedno rozhodnutí by mohlo nejvíce změnit směr mého příštího roku?

Poslední otázka je možná nejdůležitější.

Nemusíte totiž během jednoho dne změnit celý život. Někdy stačí jedno skutečné rozhodnutí.

Váš život nemusí být pokračováním minulosti

Jednou z největších pastí je představa, že budoucnost musí být logickým pokračováním toho, co bylo doposud. Nemusí.

To, že jste posledních deset let pracovali v určitém oboru, neznamená, že v něm musíte strávit dalších deset.

To, že jste vždy dávali potřeby ostatních před své vlastní, neznamená, že v tom musíte pokračovat.

To, že se vám něco několikrát nepodařilo, neznamená, že to není možné.

Minulost vysvětluje, jak jste se dostali tam, kde jste. Nemusí ale rozhodovat o tom, kam půjdete dál.

Právě proto má smysl čas od času udělat skutečnou inventuru života. Zastavit se. Podívat se, co funguje. Přiznat si, co nefunguje. Rozhodnout se, co už nechceme nést dál. A především určit, kam chceme zamířit.

Protože pokud neurčíte směr svého života sami, velmi snadno ho za vás určí okolnosti, očekávání druhých a každodenní povinnosti.

Nemusíte dnes znát celý plán.

Stačí vědět, kterým směrem chcete vykročit.

A možná právě teď nastal čas rozhodnout se:

Co bude vaším hlavním tématem příštích dvanácti měsíců?

Autorka: MKB

foto:pixabay.com

Mohlo by vás zajímat:

OSOBNÍ HOROSKOP

VÁŠ NEVIDITELNÝ STROP

ROČNÍ HOROSKOP

TŘÍLETÝ HOROSKOP

ASTROLOGICKÁ KONZULTACE

ASTRONAVIGACE KOUČINK