foto: AI/ASTROCENTRUM

Jak nás pocit viny a strach ze závisti mohou připravovat o radost ze života

Všimli jste si někdy, že někteří lidé si bez nejmenších výčitek řeknou o to, co chtějí, zatímco jiní mají problém požádat i o to, na co mají právo? Někdo si bez váhání řekne o vyšší plat, prosazuje své zájmy, využívá příležitosti a nebojí se dát najevo svůj úspěch. Jiný člověk, přestože je stejně schopný, pracovitý a talentovaný, o sobě neustále pochybuje. Nechce působit sobecky, nechce se nikoho dotknout, nechce vyčnívat. Raději ustoupí, než aby riskoval, že ho někdo bude považovat za příliš ambiciózního.

A někdy se stává ještě něco zvláštnějšího.

Člověk už úspěchu dosáhl. Má práci, kterou chtěl, vybudoval firmu, finančně se zajistil, má spokojenou rodinu a žije život, po kterém kdysi toužil.

Přesto o tom všem před některými lidmi raději mlčí.

Proč?

Protože má strach, že mu ostatní budou závidět. A někdy dokonce cítí výčitky svědomí, že se má lépe než oni.

Pocit viny může být neviditelnou překážkou

Americký psychiatr a duchovní učitel David R. Hawkins ve své knize Moc versus síla představil Mapu vědomí, ve které přiřadil jednotlivým emocionálním stavům určité hodnoty.

Pocit viny zařadil mezi nejnižší stavy vědomí. Pocit viny totiž nemusí vznikat pouze tehdy, když uděláme něco špatného. Někdy ho prožíváme i ve chvílích, kdy jsme neudělali nic, za co bychom se měli cítit provinile.

Máme výčitky, když odmítneme někomu pomoci. Když si dopřejeme drahou dovolenou. Když si koupíme něco krásného. Když si chceme odpočinout, zatímco ostatní pracují.

A někdy dokonce i tehdy, když jsme šťastní.

V hlavě se nám mohou objevovat myšlenky:

Neměla bych být tak sobecká.

Co si o mně ostatní pomyslí. 

Neměla bych se tolik chlubit.

Možná bych měla být skromnější.

Mám právo chtít ještě víc, když už toho tolik mám?

Tyto myšlenky mohou vypadat jako projev ohleduplnosti. Pokud se však stanou trvalým způsobem uvažování, začnou nás omezovat.

Přestaneme se rozhodovat podle toho, co skutečně chceme, a začneme se rozhodovat podle toho, co si o nás mohou myslet ostatní.

Když se začnete zmenšovat, aby se ostatní necítili špatně

Představte si dvě dlouholeté kamarádky. Jedné se v životě daří. Má spokojenou rodinu, úspěšnou kariéru a je finančně zajištěná. Druhá prochází opakovanými problémy. Není spokojená v práci, má finanční starosti a její osobní život se nevyvíjí podle představ.

Úspěšnější kamarádka jí naslouchá, podporuje ji a snaží se pomáhat. Postupně si však začne všímat, že některá témata mezi nimi vyvolávají napětí. Když mluví o své dovolené, novém autě nebo pracovním úspěchu, druhá žena reaguje podrážděně, nezúčastněně nebo začne vyprávět o vlastních problémech.

A tak se první kamarádka přizpůsobí.

Přestane mluvit o svých úspěších. Některé věci raději zatají. Když se jí něco podaří, zlehčuje to.

Ale to nic není.

Měla jsem prostě štěstí.

Vždyť o nic nejde.

A protože se jí daří lépe, začne mít pocit, že by měla druhé kamarádce více pomáhat. Nejen proto, že chce.

Ale také proto, že se cítí provinile, že ona má tolik a druhá tak málo.

Postupně se z dobrovolné pomoci stává nepsaná povinnost. A vztah přestává být rovnocenný.

Máte právo na problémy, i když žijete úspěšný život

V takových vztazích se může objevit ještě jeden zvláštní paradox. Člověk, který je úspěšnější, nemá právo si stěžovat.

Když se svěří se svými starostmi, může slyšet:

Ty si nemáš na co stěžovat.

Víš vůbec, jaké problémy mám já?

Já bych chtěla mít tvoje starosti.

Jenže finanční zajištění, pracovní úspěch ani spokojené manželství neznamenají, že člověk nemá vlastní problémy. I úspěšní lidé mohou být unavení, smutní, zklamaní nebo nejistí. Také potřebují pochopení, podporu a někoho, kdo jim bude naslouchat.

Život přece není soutěž v tom, kdo má větší právo být nešťastný.

Pokud má někdo závažnější problémy než vy, neznamená to, že vaše starosti přestávají existovat. Stejně tak vaše štěstí neztrácí hodnotu jen proto, že někdo jiný šťastný není. Skutečné přátelství by mělo vytvářet prostor pro obojí. Pro společné sdílení radosti i pro vzájemnou podporu v těžkých chvílích.

Proč se bojíme závisti?

Mnozí z nás vyrůstali v prostředí, kde bylo považováno za správné být skromný, příliš nevyčnívat a nedávat najevo, že se máme lépe než ostatní.

Možná jste v dětství slýchali:

Nevytahuj se.

Nebuď sobecký.

Nemysli pořád jen na sebe.

Peníze nejsou všechno.

Samy o sobě nemusí být tyto věty špatné. Problém nastává, když si z nich vytvoříme přesvědčení, že úspěch je něco, co bychom měli před ostatními skrývat.

Strach ze závisti je pochopitelný. Závist může narušovat vztahy, vyvolávat nepříjemné poznámky, kritiku nebo snahu zlehčovat úspěchy druhých. Proto se někdy naučíme být opatrní. Jenže je velký rozdíl mezi zdravým soukromím a životem, ve kterém se neustále hlídáme, abychom někoho nepodráždili svou spokojeností.

Nemusíte každému vyprávět o svém úspěchu. Ale neměli byste mít pocit, že se za něj musíte omlouvat.

A především není vaší povinností zařizovat, aby se ostatní lidé ve vaší přítomnosti nikdy necítili méně úspěšní.

Když se z laskavosti stane sebeobětování

Vraťme se k původní otázce. Proč někdy lidé, kteří se příliš neohlížejí na ostatní, dosahují svých cílů snadněji než ti, kteří se snaží být ke všem ohleduplní?

Nemusí to být proto, že jsou schopnější nebo že jim vesmír více přeje.

Jedním z důvodů může být skutečnost, že se méně obávají odmítnutí a méně pochybují o svém právu něco chtít.

Nemají problém říct si o vyšší odměnu.

Nebojí se odmítnout požadavek, který jim nevyhovuje.

Nepotřebují neustále vysvětlovat a obhajovat svá rozhodnutí.

A především nemají pocit, že musí být všem k dispozici, aby je ostatní měli rádi.

To samozřejmě neznamená, že bychom se měli stát bezohlednými.

Znamená to, že bychom se měli naučit rozlišovat mezi laskavostí a sebeobětováním.

Laskavost je, když druhému pomůžete, protože chcete. Sebeobětování začíná ve chvíli, kdy pomáháte především proto, že byste měli výčitky svědomí, kdybyste odmítli. Laskavost je, když máte pochopení pro problémy druhého člověka. Sebeobětování je, když kvůli jeho problémům přestanete vnímat své vlastní potřeby.

Laskavost je, když se dokážete radovat z úspěchu ostatních. Ale proč byste kvůli tomu měli zmenšovat svůj vlastní?

Váš neviditelný strop může mít mnoho podob

V astrologii se s tématy vnitřních omezení, osobní hodnoty a životních příležitostí symbolicky pojí několik planet.

Saturn představuje hranice, odpovědnost, pravidla a přesvědčení, která jsme si během života osvojili. V náročnějších projevech může symbolizovat strach z odmítnutí, přílišnou sebekritiku nebo pocit, že si všechno musíme zasloužit.

Venuše souvisí s vlastní hodnotou, potěšením a schopností přijímat dobré věci, které nám život nabízí. Připomíná nám, že je důležité nejen dávat, ale také umět přijímat.

Jupiter představuje růst, hojnost, příležitosti a důvěru v život. Symbolicky nás vybízí, abychom se nebáli rozšiřovat své možnosti a dovolili si chtít od života více.

Pluto nás vede k hlubšímu sebepoznání a odhalování nevědomých vzorců chování. Právě těch, které si často uvědomíme až ve chvíli, kdy prožijeme něco, co nás přiměje podívat se na svůj život jinak.

Někdy nás totiž neomezují naše schopnosti ani nedostatek příležitostí. Omezuje nás přesvědčení, které jsme si kdysi vytvořili a které už dávno nemusí odpovídat naší současné životní situaci.

Například:

Musím být užitečná, aby mě ostatní měli rádi.

Nesmím být úspěšnější než lidé kolem sebe.

Pokud se mám dobře, měla bych pomáhat těm, kteří takové štěstí nemají.

Moje potřeby nejsou tak důležité jako potřeby ostatních.

Právě taková přesvědčení mohou vytvářet náš neviditelný strop.

Jak poznáte, že vás omezuje pocit viny?

Zkuste se na chvíli zamyslet nad svým životem a vztahy.

Dokážete bez rozpaků přijmout pochvalu?

Umíte říct, že se vám něco podařilo, aniž byste svůj úspěch okamžitě zlehčovali?

Dokážete odmítnout žádost o pomoc, pokud na ni nemáte čas nebo energii?

Máte kolem sebe lidi, kteří se upřímně radují z vašich úspěchů?

Můžete se jim také svěřit se svými problémy?

A především:

Máte někdy pocit, že druhým lidem něco dlužíte jen proto, že se vám v životě daří lépe než jim?

Pokud jste na některé otázky odpověděli ano, možná stojí za to podívat se na svůj vztah k sobě samým trochu pozorněji. Neznamená to, že se musíte změnit v jiného člověka. Nemusíte přestat být laskaví, ohleduplní ani velkorysí. Možná se jen potřebujete naučit, že vaše potřeby, přání a radosti mají stejnou hodnotu jako potřeby, přání a radosti ostatních.

Dovolte si být šťastní bez výčitek svědomí

Někdy si myslíme, že skutečná změna života musí být spojena s nějakým velkým rozhodnutím.

Musíme změnit práci, odejít ze vztahu, přestěhovat se nebo začít úplně znovu.

Ale někdy ta nejdůležitější změna začíná docela nenápadně.

Tím, že si poprvé dovolíme říct NE.

Tím, že přestaneme vysvětlovat a obhajovat každé své rozhodnutí.

Tím, že někomu odmítneme pomoci, protože tentokrát potřebujeme čas sami pro sebe.

Nebo tím, že si konečně dovolíme otevřeně říct:

Ano, podařilo se mi to. Pracovala jsem na tom a mám z toho radost.

Bez omlouvání.

Bez zlehčování.

Bez pocitu, že se tím někoho dotýkáme.

Ne každý člověk bude mít z našeho úspěchu radost. A to je v pořádku.

Nemůžeme ovlivnit, co si o nás ostatní myslí, ani jaké pocity v nich naše rozhodnutí a úspěchy vyvolávají.

Můžeme ale ovlivnit, kolik prostoru jejich názorům ve svém životě poskytneme.

Nemusíte se stát sobeckými, abyste začali více myslet na sebe.

Můžete být laskaví, a přesto mít pevné hranice.

Můžete být velkorysí, a přesto odmítnout pomoci.

Můžete být vděční za to, co máte, a současně toužit po něčem dalším.

Můžete být úspěšní, a přesto mít své starosti.

A můžete žít šťastný život, i když se lidem kolem vás právě nedaří.

Protože váš úspěch není provinění, které musíte odčinit.

Vaše štěstí není dluh, který musíte splácet.

A vaše hodnota nezávisí na tom, kolik toho obětujete pro druhé.

Možná tedy nepotřebujete v životě dokázat ještě něco dalšího. Možná si jen potřebujete konečně dovolit naplno prožívat všechno dobré, čeho jste už dosáhli.

A přestat se za to omlouvat.

Autorka: MKB

foto:pixabay.com

Mohlo by vás zajímat:

OSOBNÍ HOROSKOP

VÁŠ NEVIDITELNÝ STROP

ROČNÍ HOROSKOP

TŘÍLETÝ HOROSKOP

ASTROLOGICKÁ KONZULTACE

ASTRONAVIGACE KOUČINK